DĚJINY HOMEOPATIE

Dějiny homeopatie jsou přibližně stejně dlouhé, jako dějiny současné evropské medicíny. Datují se do 18. století, kdy ji vyvinul německý lékař Samuel Hahnemann (1755 - 1843). Hahnemann experimentoval s různými materiálními léky. Zkoušel je ředit určitým postupem, aby zjistil, do jaké minimální dávky ještě zabírají a léčí, ale aby byly minimalizovány jejich vedlejší účinky. Tím způsobem objevil postup homeopatického ředění, kdy určitý materiální produkt, tedy nějaký lék, minerál či rostlina, od určitého ředění přestává mít chemické složení a zůstává jeho fyzikální podstata, tedy vibrace (frekvence). Tato vibrace je u každého homeopatického léku měřitelná.

V době, kdy Samuel Hahnemann vyvinul homeopatii, byla již medicína založena na principu chemické léčby a na potlačení příznaků nemocí. Homeopatie byla v rozporu s tímto dominantním pohledem na medicínu. Hahnemannovy objevy byly přijaty s nedůvěrou a byl odmítnut německými lékaři.

O sto let později po smrti Samuela Hahnemanna se na scéně homeopatie objevil americký lékař James Tyler Kent (1849 - 1916). Kenta znepokojoval fakt, že se homeopatie po smrti Hahnemanna rozdělila do mnoha směrů, které měly někdy jen málo společného s původními Hahnemannovými principy. Kent se proto snažil sjednotit homeopatii a vrátit ji k jejím základním principům.

Kent definoval klasickou homeopatii jako léčebný systém, který se zaměřuje na výběr jednoho základního léku, který odpovídá celkovému stavu pacienta. Kent také věřil, že každý člověk má jeden základní lék, který mu odpovídá od narození až do smrti. Toto je klasická homeopatie, která je ještě dnes takto vyučována ve světe.

Zdroj.Michael Gyepes RHom.